Naše cesta začala roku 2012. Tehdy jsem si přivezla z útulku svojí druhou životní lásku Ellu, kterou pravděpodobně vyhodili z množírny. Ellinka byla vyhublá a hrozně vystrašená. Všechno pro ni bylo poprvé. Lidé, jiná zvířata, vodítko. Byla to dlouhá strastiplná cesta, než všechno překonala. Když ji byla diagnostikována rakovina tak já stále myslela na to, co by s ní bylo, kdyby zůstala někde tam.
Pro mě bylo velkou útěchou, že alespoň krátký čas ze svého života prožila milována a neumřela sama.  
V tu chvíli jsem si uvědomila, že je mnoho dalších, ke kterým byl osud stejně krutý. Mnohdy nemilovaní, týraní, hladoví, nemocní nebo staří. Spousta pejsků, kteří potřebují najít cestu k opravdovému domovu a my se takovou cestou snažíme být. Zahojit jejich duši, pomoci v nemoci, zajistit nákladné operace.
Nemáme pracovní dobu, pejsci žijí bok po boku s námi a věnujeme se jim, jako by byli naši. Spí s námi v posteli, chodí na procházky, baští pamlsky, koukají s námi na televizi a oddychují v ponurých dnech na gauči. Díky tomuto souznění, se stále učíme vzájemnému poznávání a pochopení. To nám umožňuje vybírat domovy ''na míru'', tak aby pejsci i lidé žili v harmonii.
Pomáhat chlupáčům, kteří za svůj osud nikdy nemohou, byl důvod,  proč jsme jako domácí péče začali a je to i důvod proč nadále pokračovat.